Reakce z redakce 2009: objevy a debuty
6.1.2010 | Autoři: Milan Bachan, Karol Baňas, Filip Drábek, Lukáš Janičík, Jan Kocur, Ladislav Řehounek, Adam Vopička | sekce: publicistika
Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.
Po zlomech a trendech uplynulého roku se dostáváme k zajímavým debutům a hudebním objevům, ať už jde o ryzí nováčky, nebo hudebníky, jimž se zkrátka podařilo prorazit a upoutat na sebe pozornost.
Milan Bachan
Pre mňa je najväčším objavom tohto roku kapela, ktorú som paradoxne objavil až jeho koncom – The Antlers. Ich koncepčný album Hospice je síce jednoduchý, ale nesmierne úprimný. Prekvapili ma The Horrors, keďže tých som po ich debute úplne zavrhol. Na ich novom Primary Colours je dobré to, že je viditeľné kde a kým sa inšpirovali, ale na výslednom efekte sa to nijak neodrazilo. Páčil sa mi aj debut Joy Formidable. Tenký ženský hlas v kontraste so zvukom plným rôznych špinavých efektov. Začiatkom roku som netrpezlivo čakal na album First Love od Emmy The Great, ktorý moje veľké očakávania naplnil a ani po roku sa vôbec neopočúval. Z domácej scény by som spomenul The Ills, ktorých EP sa najmä v jeseni počúvalo naozaj dobre. No a na koniec – „superkapela“ Them Crooked Vultures. Na rozdiel od iných podobných projektov, tento šľape naozaj naplno.
>> The Joy Formidable - Cradle (youtube.com)
Karol Baňas
Iste by bol hriech nespomenúť Lady Gaga, ktorá vystrkovala rožky už v roku 2008, ale rozbalila to až teraz. Podarilo sa jej pop redefinovať (Paparazzi), upgradnúť (Bad romance), ale i poškvrniť (Lovegame), no každopádne ste pred ňou nemohli ujsť. Ďalším človekom, ktorého meno išlo prudko nahor, je David Guetta. Ten nám však akurát dokázal, že v spojení s The Black Eyed Peas dokáže produkovať jeden otravný šunt za druhým. A keďže nielen stredným prúdom je redaktor živý, prihoďme aj pár menej známych mien: Animal Collective, ktorých som objavil len nedávno, ale o to väčšmi sa za seba hanbím, Big Boi (polovica Outkastu) za to, že ukázal, že rap má stále miesto v našich srdciach a napokon alternatívna Bat for Lashes, s ktorou som strávil nezabudnuteľné chvíle (bohužiaľ, len prostredníctvom jej hudby, ale až raz našetrím na letenku…).
>> Bat For Lashes - Daniel (youtube.com)
Filip Drábek
V tomto ohľade som veľmi spokojný, objavil som si dosť interpretov, ktorí vážne ovplyvnili moje playlisty. Last.fm nikdy neklame: z nových mien, respektíve debutov, ktoré sa mi dostali pod ruku som najviac počúval úchvatnú Soap&Skin, ktorú som v objavoch spomínal už vlani, skvelú austrálsku gitarovku An Horse, nájdenú vďaka ich priateľstvu s Tegan and Sara a potom všade ospevovaných, ale o nič horších The xx. Dostala ma aj Fever Ray pretože eliminovala všetko, čo mi vadí na The Knife. Skvelé debuty prichystali aj Dent May, inak absolútna hviezda prvého dňa Creepy Teepee festivalu, ďalej Crystal Antlers, Pains of Being Pure at Heart, The Joy Formidable alebo Micachu.
>> Fever Ray - When I Grow Up (youtube.com)
Lukáš Janičík
Každý rok je moje hudební knihovnička pod náporem nových kapel velmi ovlivněna výběrem. Letos jsem se ale nevědomky rozhodl pro ignoraci jakýchkoliv vlivů a necíleně jsem se snažil zúžit obsah mého nikdy nekončícího seznamu hudebních jmen, kterým bych dal rád šanci poslechu. Byli tu už jmenováni a rozebíráni nastokrát a tak jenom pro představu jmenuji Flunk, Mazzy Star, Air, Sonic Youth, Le Volume Courbe...
Z těch několika debutujících, jež jsem letos stihl zaregistrovat, bych jmenoval inďárnu The Pains of Being Pure at Heart, pro všechna ta doprovázení nejedním letním dnem, kdy dokonale kopírovali onu pohodovou, svobodnou a bezstarostnou náladu. Dále tu byli The Joy Formidable, na které jsem se na Pohodě velmi těšil, avšak stalo se, co se stalo a snad někdy příště. Fever Ray mi svojí prazvláštní chemikálií nabudila pocity v těle, které jsem do té doby neznal, a které jsem byl ze zvědavosti nucen zkoumat v podstatě po celý rok. Na závěr bych pak ještě jmenoval Micachu, díky jejichž barevnými hrátkami jsem začal vnímat hudbu opět o úhel jinak, a The Ills se svým slušně rozjetým startem.
>> Micachu & The Shapes - Golden Phone (youtube.com)
Jan Kocur
Při množství vydávané hudby je těžké stíhat poslouchat aktuální desky svých oblíbenců, natož pak mít přehled o zajímavých nových jménech v branži. Přesto se v roce 2009 vyloupl debut z kategorie nejzajímavějších. Londýnský kvartet The xx na stejnojmenném albu ukazuje, jak silné pocity umí vyvolat talentovaná kapela na střídmém prostoru sedmatřiceti minut, i jak zrádné je řazení jednotlivých alb do škatulek hudebních žánrů. Nádhera kytarových rifů se zde mísí s všudypřítomnou posmutnělou náladou, notně podpořenou vynikajícími texty. Poslech desítky skladeb na xx není stejně intenzivní v každou denní hodinu, ale jejich melancholie vás spolehlivě pohltí a donutí se k nim vracet. A to tak silně, že je budete chtít doporučit všem okolo. Kamarádům, sousedům nebo prostě tomu, kdo vedle vás sedí třeba v tramvaji.
>> The xx - Crystalised (youtube.com)
Ladislav Řehounek
Ještě v půlce roku pro mě jedničkou co do objevů byli The Pains of Being Pure at Heart, kteří na jaře vydali povedený debut. Nejde tady o nějaké inovátorství , na to oni si ani nehrají, ale prostě a jednoduše o chytlavý vkusný pop. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem je na Off Festivalu v Polsku viděl na živo. Ten koncert se prostě moc nepovedl a pak už jsem se k nim moc nevracel.
Bavil mě ale třeba Jeremy Jay a jeho lo-fi pop nebo frYars, což je vlastně něco podobného – projekt jednoho asi dvacetiletého Londýňana, multiinstrumentalisty. Kdo ulítává třeba na Patricku Wolfovi, asi tyhle chlapce neodpíská.
No a uchvátila mě polská zpěvačka Gaba Kulka. To jsem se takhle na Open’eru v programu dočetl, že to je prý nějaká „polská Tori Amos“, tak jsem se zašel podívat a nelitoval jsem.
Zmínil bych ještě Bat for Lashes za její hypnotizující desku nebo The Very Best (ačkoliv se ke mně dostali až na sklonku roku a těžko říct, jestli se mi rychle neoposlouchají) za to, jak se jim podařilo propojit tradiční world music s elektronikou. O to se sice pokouší leckdo, ale známe to, dopadá to všelijak…
>> Gaba Kulka - Niejasności (youtube.com)
Adam Vopička
Z těch známějších debutů to jsou asi newyorští The Pains of Being Pure At Heart, "letní" indie pop ala Belle & Sebastian lehce drbnutí shoegazovým zvukem. Podobně na mě působí krapet syrovější Japandroids, hloubka sice v nedohlednu, ale tu člověk ani nečeká, a Young Hearts Spark Fire je jasná hymna letních ovíněných večerů. Stejně jako třeba Lust for Life od Girls. Většinu roku jsem také ale doháněl zbytky z roku 2008, například mlaďoučké nadějné spazzcoráře Rolo Tomassi.
>> The Pains Of Being Pure At Heart - Young Adult Friction (youtube.com)
Reakce z redakce 2009 >> zlomy a trendy | objevy a debuty | nejlepší alba | koncerty, festivaly a promotéři | zklamání a úlety | výhled do roku 2010
Rok 2009 je úspěšně pohřben a stejně jako na ty předchozí si i na tento posvítíme v naší redakční rekapitulaci. Tu jsme se tentokrát rozhodli pojmout formou ankety, v níž autoři, s jejichž články se na našich stránkách můžete setkávat, dostali za úkol vypořádat se se šesti tématy.
Po zlomech a trendech uplynulého roku se dostáváme k zajímavým debutům a hudebním objevům, ať už jde o ryzí nováčky, nebo hudebníky, jimž se zkrátka podařilo prorazit a upoutat na sebe pozornost.
Milan Bachan
Pre mňa je najväčším objavom tohto roku kapela, ktorú som paradoxne objavil až jeho koncom – The Antlers. Ich koncepčný album Hospice je síce jednoduchý, ale nesmierne úprimný. Prekvapili ma The Horrors, keďže tých som po ich debute úplne zavrhol. Na ich novom Primary Colours je dobré to, že je viditeľné kde a kým sa inšpirovali, ale na výslednom efekte sa to nijak neodrazilo. Páčil sa mi aj debut Joy Formidable. Tenký ženský hlas v kontraste so zvukom plným rôznych špinavých efektov. Začiatkom roku som netrpezlivo čakal na album First Love od Emmy The Great, ktorý moje veľké očakávania naplnil a ani po roku sa vôbec neopočúval. Z domácej scény by som spomenul The Ills, ktorých EP sa najmä v jeseni počúvalo naozaj dobre. No a na koniec – „superkapela“ Them Crooked Vultures. Na rozdiel od iných podobných projektov, tento šľape naozaj naplno.
>> The Joy Formidable - Cradle (youtube.com)
Karol Baňas
Iste by bol hriech nespomenúť Lady Gaga, ktorá vystrkovala rožky už v roku 2008, ale rozbalila to až teraz. Podarilo sa jej pop redefinovať (Paparazzi), upgradnúť (Bad romance), ale i poškvrniť (Lovegame), no každopádne ste pred ňou nemohli ujsť. Ďalším človekom, ktorého meno išlo prudko nahor, je David Guetta. Ten nám však akurát dokázal, že v spojení s The Black Eyed Peas dokáže produkovať jeden otravný šunt za druhým. A keďže nielen stredným prúdom je redaktor živý, prihoďme aj pár menej známych mien: Animal Collective, ktorých som objavil len nedávno, ale o to väčšmi sa za seba hanbím, Big Boi (polovica Outkastu) za to, že ukázal, že rap má stále miesto v našich srdciach a napokon alternatívna Bat for Lashes, s ktorou som strávil nezabudnuteľné chvíle (bohužiaľ, len prostredníctvom jej hudby, ale až raz našetrím na letenku…).
>> Bat For Lashes - Daniel (youtube.com)
Filip Drábek
V tomto ohľade som veľmi spokojný, objavil som si dosť interpretov, ktorí vážne ovplyvnili moje playlisty. Last.fm nikdy neklame: z nových mien, respektíve debutov, ktoré sa mi dostali pod ruku som najviac počúval úchvatnú Soap&Skin, ktorú som v objavoch spomínal už vlani, skvelú austrálsku gitarovku An Horse, nájdenú vďaka ich priateľstvu s Tegan and Sara a potom všade ospevovaných, ale o nič horších The xx. Dostala ma aj Fever Ray pretože eliminovala všetko, čo mi vadí na The Knife. Skvelé debuty prichystali aj Dent May, inak absolútna hviezda prvého dňa Creepy Teepee festivalu, ďalej Crystal Antlers, Pains of Being Pure at Heart, The Joy Formidable alebo Micachu.
>> Fever Ray - When I Grow Up (youtube.com)
Lukáš Janičík
Každý rok je moje hudební knihovnička pod náporem nových kapel velmi ovlivněna výběrem. Letos jsem se ale nevědomky rozhodl pro ignoraci jakýchkoliv vlivů a necíleně jsem se snažil zúžit obsah mého nikdy nekončícího seznamu hudebních jmen, kterým bych dal rád šanci poslechu. Byli tu už jmenováni a rozebíráni nastokrát a tak jenom pro představu jmenuji Flunk, Mazzy Star, Air, Sonic Youth, Le Volume Courbe...
Z těch několika debutujících, jež jsem letos stihl zaregistrovat, bych jmenoval inďárnu The Pains of Being Pure at Heart, pro všechna ta doprovázení nejedním letním dnem, kdy dokonale kopírovali onu pohodovou, svobodnou a bezstarostnou náladu. Dále tu byli The Joy Formidable, na které jsem se na Pohodě velmi těšil, avšak stalo se, co se stalo a snad někdy příště. Fever Ray mi svojí prazvláštní chemikálií nabudila pocity v těle, které jsem do té doby neznal, a které jsem byl ze zvědavosti nucen zkoumat v podstatě po celý rok. Na závěr bych pak ještě jmenoval Micachu, díky jejichž barevnými hrátkami jsem začal vnímat hudbu opět o úhel jinak, a The Ills se svým slušně rozjetým startem.
>> Micachu & The Shapes - Golden Phone (youtube.com)
Jan Kocur
Při množství vydávané hudby je těžké stíhat poslouchat aktuální desky svých oblíbenců, natož pak mít přehled o zajímavých nových jménech v branži. Přesto se v roce 2009 vyloupl debut z kategorie nejzajímavějších. Londýnský kvartet The xx na stejnojmenném albu ukazuje, jak silné pocity umí vyvolat talentovaná kapela na střídmém prostoru sedmatřiceti minut, i jak zrádné je řazení jednotlivých alb do škatulek hudebních žánrů. Nádhera kytarových rifů se zde mísí s všudypřítomnou posmutnělou náladou, notně podpořenou vynikajícími texty. Poslech desítky skladeb na xx není stejně intenzivní v každou denní hodinu, ale jejich melancholie vás spolehlivě pohltí a donutí se k nim vracet. A to tak silně, že je budete chtít doporučit všem okolo. Kamarádům, sousedům nebo prostě tomu, kdo vedle vás sedí třeba v tramvaji.
>> The xx - Crystalised (youtube.com)
Ladislav Řehounek
Ještě v půlce roku pro mě jedničkou co do objevů byli The Pains of Being Pure at Heart, kteří na jaře vydali povedený debut. Nejde tady o nějaké inovátorství , na to oni si ani nehrají, ale prostě a jednoduše o chytlavý vkusný pop. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem je na Off Festivalu v Polsku viděl na živo. Ten koncert se prostě moc nepovedl a pak už jsem se k nim moc nevracel.
Bavil mě ale třeba Jeremy Jay a jeho lo-fi pop nebo frYars, což je vlastně něco podobného – projekt jednoho asi dvacetiletého Londýňana, multiinstrumentalisty. Kdo ulítává třeba na Patricku Wolfovi, asi tyhle chlapce neodpíská.
No a uchvátila mě polská zpěvačka Gaba Kulka. To jsem se takhle na Open’eru v programu dočetl, že to je prý nějaká „polská Tori Amos“, tak jsem se zašel podívat a nelitoval jsem.
Zmínil bych ještě Bat for Lashes za její hypnotizující desku nebo The Very Best (ačkoliv se ke mně dostali až na sklonku roku a těžko říct, jestli se mi rychle neoposlouchají) za to, jak se jim podařilo propojit tradiční world music s elektronikou. O to se sice pokouší leckdo, ale známe to, dopadá to všelijak…
>> Gaba Kulka - Niejasności (youtube.com)
Adam Vopička
Z těch známějších debutů to jsou asi newyorští The Pains of Being Pure At Heart, "letní" indie pop ala Belle & Sebastian lehce drbnutí shoegazovým zvukem. Podobně na mě působí krapet syrovější Japandroids, hloubka sice v nedohlednu, ale tu člověk ani nečeká, a Young Hearts Spark Fire je jasná hymna letních ovíněných večerů. Stejně jako třeba Lust for Life od Girls. Většinu roku jsem také ale doháněl zbytky z roku 2008, například mlaďoučké nadějné spazzcoráře Rolo Tomassi.
>> The Pains Of Being Pure At Heart - Young Adult Friction (youtube.com)
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Reakce-z-redakce-2009-objevy-a-debuty~06~leden~2010/
